nick

kterou stranu volit?

nikdy jsem si to neuvedomil, ale az ted mi to dava  smysl. a ten jezis vi, co rika. -kazdy kralovstvi samo v sobe rozdeleny, pustne.- pustne, ano, jasne ze pustne! jak neni jednotnej smer, dochazi k hadkam, a celej progres stagnuje. jezis to nemyslel doslovne ke kralovstvi, ale obrazne k zivotu kazdyho z nas. znate to, abyste se k necemu rozhodli musite mit v souladu obe strany - rozum a srdce, nekdo zas rika vedomi a podvedomi, jezdec a kun, draci jezdec, to vsechno je o tom, ze musite umet tyto slozky sladit. kdo to zvladne, ma v zivote vyhrano - kdo je spatnej jezdec - spadne, kdo neumi ovladat sveho draka - bude navzdycky zatracen. Tak nebypravi jen bajne pribehy ale kazdodeni zkusenosti vsech lidi.

levice nebo pravice? je zajimavy cist si jak k tomu rozdeleni doslo a proc uz patrne neplni svuj ucel. ja se uz delsi dobu radim do prostred. ze zacatku to bylo hodne odsuzovany, ze takovej smer neexistuje. ze se musime vsichni radit vlevo nebo vpravo. ale postupne se ledy zacinaji bortit. stredovej smer zacina bejt chapanej jako ten co si bere to nejlepsi zprava i zleva. a naopak opousti nefunkci a radikalni veci.

jak rikal ten jezis. rozdeleny kralovstvi pustne. ano - kouknete se nato, kam se tenhle stat pod vedenim pravice a levice dostal. nejenom ze rozdelil strany a t proti sobe jen bojujou bez toho ze by se na necem dohodly, ale rozdelil i ostatni lidi.a lidi nejsou jen rozdeleni ale i nastvani a ve spolecnosti vladne nepratelska a ostavena nalada. vlastne tahle zeme postne - moralne i ekonomicky.

kdyz se na to kouknem ocima uceni feng suej, uvidime, ze politicke strany sou vzdycky jenom pro nekoho. pohrajte si se slovem - strana. je to vzdycky jen jedna strana, jedna stranka veci...jen pouha cast. je to cast a nikdy ne vsechno. zvolit stranu je vzdycky na ukor jinyho. a to je prave pol. nasi zeme. pred par dnama sem si zkousel volebni kalkulacku na fejsu. skoro vsechny body byly postaveny tak, ze prospivali jen nake strane a jiny odporovali nebo rovnou skodili. nekdy pro bohatsi jindy pro chudsi - jednotlivce nebo vetsiny. rikal sem si co je to pak za vysledek kdyz s nim nemuzou nikdy souhlasit vsichni. tkze -  proc se zakony nedelaji tak aby z toho meli prospech vsichni proc to vzdycky musi bejt jen pro nekoho.

nechci volit pravici ani levici. nebavej me vecny hadky politiku a lidi. proc nemuze bejt spolecnej smer kde by si kazdej prisel na svi? ... 

plakat

kviz

eutanazie

Eutanazie je

    - propagována jako "zabití ze soucitu" na žádost nemocného;
    - jednání nebo zanedbání, které úmyslem směřuje k usmrcení pacienta s motivem eliminovat utrpení;
    - vraždou, není-li státem dovolena - úmyslné zabití nevinného člověka, proto je sama o sobě zlem a nemůže být tzv. "zneužita";
    - justiční vraždou, je-li státem dovolena – nic a nikdo nemůže nikoho zmocnit k zabití nevinného (srov. Norimberský proces 1945-1946).
    - kategorickým prohlášením – nemocný člověk nemá důstojnost, žije "život nehodný žití";
    - cynickou odpovědí na zoufalé volání nemocného po pozornosti, soucitu a lásce;
    - sobeckým vyhnutím se vlastní bolesti a strachu před smrtí při doporovázení umírajících;
    - pro stát nejlevnější formou "péče" a proto při prolomení bariéry bude na lékaře vyvíjen tlak ušetřit na léčbě.

Legalizace eutanazie znamená:

    - větší nátlak na podstoupení eutanazie;
    - zničení svobody – pacient v bolestech a utrpení je mnohem náchylnější k manipulaci a vydírání a nelze mluvit o svobodném rozhodnutí;
    - pošlapání důstojnosti – člověk je ztotožněn se zvířetem. Důstojně člověk neumírá osamocen a sterilní injekcí, ale v kruhu milujících lidí.
    - zničení důvěry mezi lékaři a pacienty. Lékař se stane doslova pánem nad životem a smrtí.
    - zneužití lékařů ke špinavé práci nájemného vraha. Těm, kteří nebudou ochotni k eutanazii, nebude časem umožněno pracovat v oboru zvláště na          pracovištích jako LDN, onkologických odděleních atp. Bude se jednat o stejný nátlak, kteří dnes zažívají gynekologové, odmítající usmrcování         dětí před narozením.


58
9. Proč nelze souhlasit s legalizací eutanazie?

Z předchozích kapitol snad jasně vyplývalo přesvědčení,
že koketovat s legalizací zabíjení nemocných
jejich lékařem mohou jen lidé nemoudří.
Pokusme
se však důvody přehledně uspořádat,
shrnout a zopakovat. Edmund Pellegrino, dnešní
předseda vládní bioetické komise USA, řadil důvody
proti asistované sebevraždě (nemocný se zabíjí
sám – za pomoci lékaře) do deseti bodů. Přidržme
se tedy jeho třídění a aplikujme je na eutanazii.

1. Právo na eutanazii není právem, které by vycházelo
z právní vědy. Takové právo by pošlapávalo
skutečné právo na život a hrubým způsobem
by narušovalo integritu jak nemocného,
tak lékaře.

2. I kdyby právo na eutanazii bylo prohlášeno za
legální a kdyby se ústava změnila,vždy by zůstalo
nemorálním. Mravnost nestojí na zákonodárství
ani na výsledcích referenda.

3. Každý důležitý lékařský problém zahrnuje i složku
mravní. Nejedná se jen o jakýsi výběr, dle
volby dotyčného. Je povinností lékařské profese,
aby zaručila dokonalý odborný přístup k nemocným
a k umírajícím – a eutanazie se stane
zbytečnou. Na druhé straně by měl mít nemocný
plné právo, mravní i legální, přemíru léčby, která vede jen
k protahovanému umírání, odmítnout.

4. Eutanazie není autonomním výběrem. Nemocní
jsou v pokročilé fázi onemocnění velmi zranitelní
a snadno přijímají jakékoliv nápady jiných
– o nápadech lékařů ani nemluvě. Cítí se
již být odcizeni vůči zdravým, vinni tím, že jsou
zátěží pro ostatní, zahanbeni pro své těžkosti
a slabosti, plni nejrozličnějších strachů a velmi
citliví vůči různým návrhům. Stačí pozorně sledovat
holandské televizní programy, jež dělají
eutanazii reklamu. Stačí pozorovat, jak „svobodné
a autonomní“ rozhodnutí nemocného je.
Každý vidí, jak je takové rozhodnutí prováděno:
nejprve hovory s lékařem, pak se ženou,
s příbuznými, s ošetřovatelkou, s jinými nemocnými,
s právníky atd.; a pacient, o jehož
bytí a nebytí se jedná, se ke slovu ani nedostane.
Pečlivá kontrola nad tímto děním pak vede
ke ztrátě kontroly vůbec. Zde lze připomenout
i nové zákony, výše zmíněné. Při jejich studiu
z nich přímo čiší záměr ochránit lékaře před
trestem, popřípadě dokázat, že se nejednalo
o trestný čin. Zájem o dobro nemocného se díky
této snaze ocitá zcela v pozadí.

5. Uzákonění možnosti usmrcovat nemocné by
dalo lékaři nesmírnou moc. Není to totiž nemocný,
který určuje, že léčba je beznadějná, že
utrpení je nesnesitelné a že je již „připraven“
k eutanazii. Právní zajištění proti jakýmkoliv
zneužitím v tomto směru je zcela nereálné. Lékař,
stejně tak jako kdokoliv jiný, nemůže uniknout
svým předsudkům, svým hodnotám, svým
představám o životě a smrti, svým představám
o tom, kolik utrpení by on sám unesl. Veškerá
zkušenost pak učí, že pacienti se rozhodují
většinou pod vlivem psychických depresí nebo jiných
rozlad; jejich léčba naopak často vede ke
změně smýšlení, pokud jde o ukončení života.

6. Eutanazie není „smrtí milosrdnou“ ani „smrtí
soucitnou“, není provedena vlivem soucitu (viz
kapitola 4). Nezapomeňme, že soucit musí být
„soutrpěním“ – (latinsky patior cum – trpím s:
anglicky compassion). Nesmí být jen lítostí.

7. Kluzký svah není pohádkou. Byl jednoznačný
jak v akci eutanazie za nacismu, tak i v dnešních
akcích moderních. Zabíjení lidí nekompetentních
při neustálém vyhlašování respektu
k autonomii nemocného je toho důkazem (viz
kapitola 6).

8. Eutanazie není smrtí důstojnou (viz kapitola 4
a 7). Domníváme se snad, že žádat o zabití
v důsledku naprosté beznaděje a být zabit
svým lékařem je důstojným postupem? Navíc,
když víme, že pacient mohl být lépe a účinně
ošetřován dobrou paliativní péčí, takže by o zabití
ani nežádal?

9. Eutanazie není soukromou záležitostí. Všichni
máme vztahy a různá provázání s jinými. Zabíjení
má dopad na nás na všechny, je rozvratné
pro celou společnost, pro její vnímání nedotknutelnosti
a ceny života. Co vypoví násilná
smrt rodině, přátelům, všem známým, všem,
kteří trpí? Co jim řekne k jejich vlastnímu vyrovnávání
se s chorobou a se smrtí? I když se
zdá, že někteří s takovým řešením souhlasí,
jistě jsou otřeseni všichni. Mnozí s ním naopak
nesouhlasí a strádají právě díky tomuto řešení.
Svoboda (v našem případě značně pochybná
a výše zpochybněná svoboda) jednoho člověka
stojí v protikladu k ochraně celé společnosti,
jejíž hodnoty rozleptává. Ochrana života byla
dosud jednou z nejdůležitějších hodnot naší
kultury a naší civilizace. Legalizace eutanazie
znehodnocuje cenu životů dlouhodobě nemocných,
lidí senilních, lidí narozených s těžkým
handicapem.

10. Eutanazie je v přímém protikladu s náplní lékařství.
Již od doby Hippokratovy přísahy bylo
vždy lékařství spojováno i se závazkem mravním,
s důrazem na to, aby život a umění byly
v souladu. Zabíjení nemocných by vedlo k rozkladu
lékařovy integrity a samozřejmě i k podkopání
důvěry v lékaře a v lékařství vůbec. (Citát
z Hippokratovy přísahy: „Nepodám nikomu
smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu
tuto možnost nenavrhnu.“)

Vláda české republiky se k nám chová jak kdybychom byli jen ti co pro ně pracují ale pokud od nich člověk potřebuje pomoc má smůlu a nikdo si ho nevšímá. Například v pátek 10.6.2011 kdy bylo vydáno rozhodnutí soudu o zakázání stávky nám naši papaláši vzorně předvedli že si s námi budou dělat co se jim zamane a jsou schopní nerespektovat ústavu a zákon aby se jim to povedlo. Nevím  jak vy ale já už mám zdejšího systému kde si zkorumpovaní politici a jiná havěť nahrabává peníze do vlastní kapsy, snižuje platy a dává nám platit čím dál více. Normální pracující lidé jsou tu pro ně jen aby pro ně vydělávali a oni to mohli rozkrást nebo utratit ve svých nesmyslných reformách které nás čím dál více omezují

Např.

- důchody – kdo podle vás dokáže v 70 letech pracovat v továrně a podobně fyzicky náročných pracích? … jim se to nahoře rozhoduje když celý den sedí a hádají se o tom kde na nás dál ušetřit.

A to je jen jeden z mála případu kdy nám stěžují život   

Český národ je silný – jak za dob husitů, okupace komunisty atd. – jen potřebuje vůdce!

Kde je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající – o které mluvil praotec čech ? … kde ? rozkradli nám ji ! …

Jednodenní stávka dopravy je vládě k smíchu – ona se bojí že se poté přidá ještě více lidí … ti lidé kteří si je zvolili a oni zneužili jejich  důvěru a nerespektují je. Necháte si to dále líbit nebo konečně povstanete a ukážete že ani v 89. Nebil zákaz stávek k ničemu když už jsme měli komunistů plné zuby ? …

Ukažme jim že chceme novou vládu, systém voleb, zákon, státní hospodářství a ostatní místa která zneužívají ve svůj prospěch.

A prosím každého kdo sympatizuje alespoň s malou částí toho co jsem napsal a nelíbí se mu vláda “pana“ kalouska tak ať tuto zprávu rozešle dále.

Malá ukázka toho co se stalo na Islandu –

2008 - byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh pozastavil svou činnost. Země zkrachovala.

2009 - Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutí k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok. Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.

2010 - Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítne ratifikovat, a oznámil, že ho bude konzultovat s EU. Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.

Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnosti státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi. Lidé dávají dohromady novou ústavu, která není kopií dánské ústavy jako to bylo doposud.

2011 - Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo volených lidmi zahájilo svoji činnost v únoru a předložilo návrh ústavy na základě konsensu a doporučení. Musí být schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách. Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodňování bank, obecné referendum, uvěznění odpovědných lidí za krizi a přepsání ústavy přímo občany.

Co se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím vladní vyjednávači údajně nabídli i v některých zemích daňové úlevy výměnou za mlčení.

Ale přesto přese všechno se islandská revoluce šíří po celé Evropě. Postavila se tomuto zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dává světu lekci z opravdové demokracie. Po celém světě bude známa a oceňována, dříve nebo později, a to navzdory vládě politických a ekonomických elit, které zapříčinily celosvětovou krizi.